Intercontinental Rally 2015

Dakar je jen jeden. Ten v Africe si zapsal další triumf českých posádek:

 

Rallye Dakar se sice v roce 2008 rozloučila z bezpečnostních důvodů s Afrikou, výrazná česká stopa ale na černém kontinentu zůstává. Do 14 etap vedoucích ze Španělska přes Mauretánii a Maroko do Senegalu už po několikáté zamířili účastníci Intercontinental Rally, která směle pokračuje po stopách starého Dakaru. Přejímky a první prolog všechny čekal už ve slunné Almérii, srdíčko plesalo když jsem v kempu viděla jeden ČR tým za druhým. Prvotní ta nervozita z neznáma trochu opadla a hned po přejímkách kde nejen jezdci, ale i servisní vozy museli projít nekompromisní kontrolou pokračoval přejímkový kolotoč až k samotnému polepení startovními čísly.

 

 

1. STAGE v šest ráno zazvonil budík a první etapa je tu, zatím se jednalo jen o seznamovák kde jsme si osahávali práci s GPS a pomalu vklouzávali do tajů CPéček, to platilo zejména pro nás nováčky. A že se nás v letošním ročníku sešlo: Rostislav Plný za volantem Polaris RZR, Kamion Servis poskládaný z nového týmu v čele s klukama Tomášem a Jakubem, dalšími nováčky byl tým Dekonta, který si IRC osahali vůbec poprvé a, že to kluci vzali pěkně za pačesy vypovídá i výborné umístění, další novic za volantem byl bezesporu věčně usměvavý tým FRONTLINE H, aby nováčků nebylo málo ještě se za řídítky motocyklu objevil Rudolf Dvořák, kterého známe z okruhů Offroad Maratonů. Po 7 KM nás čekalo nalodění na trajekt a následných šest hodin plavby, naštěstí pořadatelé zajistili zavízování přímo na lodi, což bylo příjemné zpestření času a taková malá bojovka. Opisovalo se ve všech pádech a nikomu nebylo vůbec divné, že mají skoro všichni závodníci z Čech stejné povolání – „pekař“. Po vylodění z trajektu jsme hladce prošli přes hranice a ještě než jsme se pustili do dlouhého přejezdu do prvního Bivaku, si vyměňujeme Eura za místní měnu. Jako bych se vrátila o století zpátky, kdy se vyměňovaly Bony potají na záchodkách.

 

2. STAGE se na nás usmívala s příslibem velmi náročného dne ve velmi nehostinném prostředí. Když jsme v pět hodin vylézali ze zamrzlých stanů, nikomu nebylo do zpěvu, natož když jsme se blížili ke zasněženému Atlasu, kdy teplota padala raketově dolu. Jakmile se začalo rozednívat rtuť teploměru ožila a každým slunečním paprskem bylo lépe. Každý z jezdců si hlídal svou startovní kartu, na které měl zapsané doby startů spolu s podrobnými zápisky hledaných CP bodů. Letošní ročník přinesl velkou změnu v prodloužení etap, ty se zejména v prvních třech dnech dělili do dvou měřených Erzet protkaných přibližovačkami. Zásadní bylo nastoupit včas na start a projet všechny CP, nebylo nutné projet všechny waypointy, ty sloužili jen k orientaci a správnému nasměrování jezdců. Naše nováčkovská grupa však pečlivě sledovala všechny body a s přesností jednoho metru všechny body posbírala, toto platí zejména u Rudy Dvořáka. Naopak velkým šprýmařem a namotávačem kilometrů byl Rosťa Plný, který migroval Afrikou sem a tam a to si ještě dovedl uzmout velmi dobré časy. Druhá Etapa byla pro mne velmi náročná zejména na sladění se s GPS. Stačila mikrovteřina nepozornosti a najednou stojím na srázu před řečištěm, zkušený Josef Macháček profrčel se svým Dakarským speciálem okolo mě ukazujíc mazej zpátky na cestu. Předzvěst příkoří, které mně teprve čekalo přišla v zápětí, díky neopatrnosti jsem si urazila levou stupačku a celý nášlap, naštěstí mi manévr neurvalo řadičku a po rychlém telefonátu Asistenčnímu vozu, jsme se rozhodli pokračovat dál. Ještě, že okolo jeli kluci z týmu Frontline H, kteří mi nášlap s celou stupačkou schovali k nim do auta a dovezli mi jej do Bivaku, který byl vzdálen cca 400 Km. První ostrou etapu ovládl Rostislav Plný následován Erikem Lesákem, Petrem Pískem a Dušanem Randýskem. Bez stupačky, ale přece jen v cíly jsem se ukázala ve velmi pozdních nočních hodinách na celkové 30 příčce.

 

 

3. STAGE byla prozatím nejdelší v historii seriálu Intercontinental Rally – 590 Km. Trasa zamířila na západ od Merzouga do Tata po stezkách Rallye Dakar, první hadí spletenec mezi kaňony s hlubokými Fesh Fesh písky naznačily, že se v této etapě bude jednat o navigační oříšek. Pro mnohé týmy navigační chyby v první měřené Erzetě způsobily velké zpoždění. Druhý měřený úsek čítal na 200 km, kde následovaly klasické pouštní cesty z M'hamid do Tata podél jezera Iriki. V kategorii Aut dominoval Dakarský matador Josef Macháček. Čeští jezdci se blýskli i v námi sledované kategorii 4kolek, kdy Petr Písek dolítnul v celkovém pořadí na 19 místě, mně pro tento den přivítala celkově 20 příčka (stupačku mi Vype Racing mechanici bytelně zavařili a nadále jsem až do cíle pokračovala bez jakýchkoli technických závad), Erik Lesák pro třetí etapu urval 23 příčku. Motocyklovou kategorií otřásl Lukáš Černý, který dojel na celkově třetí příčce hned za Riverou a Merinem. U večerního Breefingu jsme se dozvěděli jak dlouhý den na nás druhý den čeká – 670 Km.

 

4. STAGE se odvelela do nejodlehlejší oblasti jižního Maroka, telefony zde nefungovaly a ten kdo neměl satelitní telefon byl odkázán na SPOT a hlavně sám na sebe. V prosinci byla tato oblast zaplavena přívalovými povodněmi, které místy změnily běžné pouštní cesty do bahenních pastí. Tyto pasti nejlépe vystihují Video záběry na trojici motocyklistů, kteří se do bahna zapasovali takřka po motor. Ale aby se Maroko ukázalo ve svém pravém světle, v oblasti hor se prověřily jednotlivé síly a ve 4 etapě odpadal jeden jezdec za druhým. Petr Písek okusil chladnou tvář hor, kdy díky technice musel přenocovat v horách na čtyřkolce. Ve čtyři ráno u Petra byli pořadatelé a z nelítostného prostředí jej transportovali na nejbližší komunikaci, odkud si jej vyzvedla Vype Racing Asistence. Bohužel díky technické závadě a následného zmáčknutého spotu – SOS, byl Petr automaticky přeřazen do kategorie Adventure, ale nadále pokračuje směr DAKAR. První UTV v cíly bylo Dušanovo Randýska - na celkovém 11. místě. O náročnosti této etapy značily i pozdní příjezdy nejrychlejších motorkářů, ti vůbec poprvé přijeli do bivaku později než li jejich doprovodné Asistence. IRC pravidla umožňují vyžádání si trojice omluvenek na jednotlivé etapy, tuto možnost jsem zvolila právě pro tuto etapu a do bivaku jsem přijela na vleku Vype asistenčního vozu, na následující den si vyžádal tutéž omluvenku i Erik Lesák, který do cíle 4. etapy přijel opravdu pozdě k čemuž přispěla i technická závada.

 

 

5. STAGE byla zkrácena na měřených 180 Km, tak aby jednotlivé týmy měli dostatek času na opravy a načerpání sil po opravdovém masakru ze 4. etapy. V porovnání s předchozími 3 dny tato etapa byla relaxační a přímočará. Dušan Randýsek pokračoval ve svém stoupání v pořadí s 10. nejrychlejším časem dne a prvním místem ve třídě UTV. Ptáte se jaktože nepíšeme o Rosťovi? Bohužel hned po startu 4. etapy byl nucen odstoupit díky závadě na variátoru, ačkoli se celý tým snažil RZR posunout dál, variátor se přes všechnu snahu nepodařilo opravit.

 

6. STAGE byla velmi rychlou etapou, kde se v dobrém světle ukázala velká auta. Maroko je země neuvěřitelných kontrastů a intenzivního přísunu nečekaných zpráv. Etapa byla v ohrožení, díky absenci benzínu, ale tým Club Aventura Touareg otevřel své zásoby benzínu, všechny dotankoval a odpískání startu tak bylo zažehnáno. Etapové vítězství kategorie UTV opět putovalo k Dušanovi Randýskovi. První místa Lite Class jsou rozdána, ale na výsledky závodníků z kategorií jedoucích přímo do Dakaru si budeme muset ještě pár etap počkat v našem případě do příštího čísla.

 

Intercontinental Rally 2015Lite Race výsledky:

 

· Overall winner and car class winner - 170 MACHACEK RACING TEAM - Josef Macháček

· Buggy/UTV class winner - 171 VYPE RACE TEAM - Dušan Randýsek

· Quad/ATV class winner - 160 VYPE RACING TEAM - Ollie Roučková

· Motorcycle class winner - 150 MAX 2 - Rudolf Dvořák

 

Afriku ničím nenahradíš. Dobře fungující tým je základ:

 

Když letíte po pláních, kde se proháněli i jezdci Dakarské Rally tuhne vám krev v žilách, ta volnost a neskutečně dlouhé pláně kde můžete letět pod plným plynem a naopak ty kamenité spletence, které vás nutí mít oči na stopkách, to je to co Afriku dělá Afrikou. Intercontinental Rally patří k opravdu tvrdým závodům, které sebou přinášejí nespočetné množství neočekávaných situací ve kterých jste opravdu SÁM. Bez dobře fungujícího týmu a opravdu výborné party lidí by Rally nebyla tou zábavou jak jsem ji vnímala po celých 2500 Km. Česká stopa byla i letos v africké rallye velká, moc bych chtěla poděkovat všem za podporu a pomoc ve chvílích kdy si říkáte tak tohle snad už ani nepůjde. Rally nádherně charakterizovali kluci z Wings Teamu: „v jednotlivcích jsme soupeři, ale utvoříme společný soutěžní tým…“ A tak to i bylo, kdykoliv kdokoliv z jezdců stál u cesty, všichni jsme u něj zastavili s otázkou zda li je všechno v pořádku, povětšinou jezdci ukázali prstem nahoru, jako že OK, sem tam jsme rozlévali benzín a pomáhali s drobnostmi. Všichni jsme táhli za jeden provaz a nikdy nikdo nikoho nenechal v nesnázích. Obavy z jazykové bariéry při briefingách, které probíhají výhradně jen v Anglickém jazyce, opadly hned v Almérii, pořadatelé jsou Češi a veškeré dotazy nám zodpověděl po briefingu. A co bylo to nejtěžší? To ranní vstávání a neustálý boj s taháním souřadnic do GPS.